Kreslení vyžaduje soustředění a přesnost pohledu. V kresbě přírody hledíme na světlo a stín, zatímco u kresby člověka nám jde o výraz jeho duše.

Emoce vycházejí z těla, duše a ducha. Tyto tři entity se vzájemně prolínají a vytvářejí nestabilní rovnováhu. Člověk je jako tanečník na provaze, který padá vždy na jednu stranu a pak na druhou.

Padá-li stále na stejnou stranu, ztrácí rovnováhu a tím i svůj střed. Vyrovnávání protichůdných pocitů, hledání rovnováhy ve vlastním Já a vzájemné prolínání opačných pólů je pro nás tím nejdůležitějším, zároveň však i tím nejtěžším a nejnebezpečnějším. Naše city pak podléhají historické změně, mezilidskému konfliktu generací a duchu doby, ve které žijeme.