Druhá sloka Tylovy písně hovoří o člověku:

Kde domov můj, kde domov můj,
znáte v kraji bohumilém tiché duše v těle čilém,
jasnou mysl, vznik a zdar, a tu sílu, vzdoru zmar
to je Čechů slavné plémě, mezi Čechy domov můj,
mezi Čechy domov můj.

Během malování nejprve ztrácíme slova a dostáváme se do nové dimenze. Intenzita barvy je velmi intimní, proto na malíře působí dramaticky. Dokážeme-li během malování vnímat její podstatu, díváme se na vznikající obraz stále nově. Vcházíme tak do účinku barvy a z tohoto prožitku vzniká nová forma.

V kontrastu mezi malbou a kresbou, mezi barvou a tvarem, můžeme najít obraz člověka. Barva prostupuje plochou, linie pak vytvářejí hranice mezi plochami, ale ohraničená forma zůstává. Barevná kresba ukazuje individualitu, jak se postavy doplňují nebo vzájemně podporují, jak spolu mluví. Jak by se projevila tvář dítěte ve fialové nebo zamyšlená postava ve žluté?

Goethovým evangeliem byla obnova citů hluboce zakořeněných v lidské duši. Svět duše je podle něj světem barev, stojí mezi myšlením a vůlí, mezi dvěma silami vytvářejícími napětí.